Jak šel čas...

Literární poklesky (1998)

Dnes již úplně první představení Kupletu na motivy díla Stephena Leacocka. Svěží, nové, neotřelé, plné odvážných myšlének i nečekaných odhalení jak z prvorepublikových komedií. Od oblázku až po lásku, neboli od květinek až k důlnímu inženýrství. Kuplet rozvířil stojaté vody kdo ví čeho. Ať se mládí vydovádí.

Literární poklesky jsou adaptací několika humoristických povídek kanadského spisovatele Stephena Leacocka. Kuplet poprvé představil formu, kterou později varioval i v dalších představeních: jednotlivé výstupy propojil živou hudbou a zpěvem.

Kocomour (1999)

Ambiciózní pokus vystavět na pódiu celistvý kusanec. Kuplet na čas opustil povídkovou formu a jal se vysochat filosofický kadlub, neboť kadráž. Odpověď na palčivou otázku, co se stane, když němá tvář promluví, jest tímto definitivně zodpovězena: promluví. Na navíc nastaví zrcadlo tak, že jeho záblesky můžeme zahlédnout ještě dnes.

Hře Kocomour sloužila za předlohu stejnojmenná povídka spisovatele a dramatika Hectora Huga Munroa, tvořícího pod pseudonymem Saki. Titulní postavou je kocour, kterého jeho majitel naučí mluvit lidskou řečí.

Chumelenice (1999)

Návrat k voničce scének a melodií. Televarieté reloaded, aneb Kdo všechno jede do Ameriky?  Kuplet s čerstvým nejjemnějším francouzským destilátem v krvi a pozměněné sestavě odvážně rozkrývá zhýralý životní styl milionářských vrstev, divákům vypráší pravý norkový kožich a vše zakončí tupým úderem lopatou. S divadlem, jako je Kuplet, nepotřebujete psychoterapeuta.

V Chumelenici Kuplet zadaptoval povídky tři autorů, Roalda Dahla, Stephena Leacocka a Jamese Thurbera.

Pigmalion ve vlastní šťávě (2001)

To se takhle jednou principál rozhodl, že si chce zahrát Henryho Higginse, tak si ho zahrál. Květinářka Líza Půllitrová se naučila spisovné výslovnosti, její otec, pan popelář Půllitr, zůstal neotesaným hovadem a plukovník Pickering si umotal další špinku. Klasika, jak jste ji nikdy předtím ani potom neviděli.

Adaptace klasického kusu G. B. Shawa, známá také díky filmové adaptaci My Fair Lady.

Těžký život dobrodruha (2002)

Sám já chodívám rád, ale do divadla je lépe jíti ve skupince, aby se umělci na pódiu necítili v přesile. Děj Dobrodruha byl natolik zapeklitý, až mu místy nerozuměli ani sami herci. Naštěstí tu bylo pár záchytných bodů v podobě husičky, modrého bobra a Johánese Šebestiána. Pokud jste to dodnes nepobrali, nezoufejte, máme fůry bezva prášků a hru zaznamenanou na VHS.

I Těžký život dobrodruha je známý hlavně díky filmovému přepisu s Ladislavem Peškem a Otomarem Korbelářem v hlavních rolích. Kuplet ve své úpravě vycházel z původní divadelní hry Antonína Smažíka a Vladimíra Tůmy.

Prvá pětiletka čili Vilná hromada aneb Noc s Petrákem (2002)

Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho, ani vy. Řady ansámblu posílil nový člen a hned byl v titulu výročního pásma – to jsou věci. Navíc ho celé odehrál v pyjamas, což mnohým dámám zrychlilo dech, krevní oběh a peristaltiku. Kuplet oslavil první pětiletku, dostal dort, zapálil málem divadlo a pln odhodlání se jal ztékat novou sezónu.

K oslavám pěti letů trvání Kupletu připravil soubor pásmo starších scének a skečů, doplněných novinkami. Součástí byla například parodie na známý seriál Přátelé zeleného údolí.

Hudba budoucnosti (2004)

Dvě rovnoběžné hovadnosti se protínají v nekonečnu. Kolik členů Kupletu je třeba, aby vyšroubovali žárovku? Odpověď zní celá plejáda. Divák gourmet odešel z představení nasycen výtečným portským, kachními žaludky, psími vzdechy v rosolu a příjemně vzrušen posledním případem slovutného Sherlocka Holmese. A paní Hudsonová ten bordel stačila uklidit, takže cajk.

Opět návrat k osvědčené povídkové formě. Kulinářské okénko s hororovými prvky a nečekaným vyústěním, překvapivá fakta ohledně nejslavnějšího detektiva všech dob a podobně.  

Pod evropským nebem (2004)

Kuplet v rozhlasovém vydání. Ošatka eurohumoru dle obecně platných směrnic a regulí evropské unie. Vlajka se žlutými hvězdami vzhůru letí a Kuplet i bez obrazového doprovodu dokázal vyloudit na tvářích ctěného publika slzy smíchu. Byl-li to tedy opravdu smích.

Pásmo pořízené za účelem zpestření silvestrovského pořadu Českého rozhlasu.

Předměstské miniatury (2005)

Na periférii je rušno. Pobíhají tam expozéři genitálu, krysy, myši, Turkyně, osoby koupající se bez plavek a jiná holota. Günter Hierl to sleduje z úkrytu. Celníka překvapilo, že si osoba cestující přes hranice nechce nechat proclít klokana. Že by merverštér? Herbert Rosendorfer by se každopádně divil.

Adaptace několika povídek německého autora Herberta Rosendorfera s tématem života na předměstí.